(Skoro) odpovědnost zaměstnavatele za újmu způsobenou třetí osobě pohybující se na jeho pracovišti

Martin Štefko

In: Societas et iurisprudentia • 2022 • ročník 10 • číslo 3 • strany 19-33 • ISSN 1339-5467

Abstrakt: Cílem tohoto příspěvku je ukázat na příkladu ustanovení § 101 odst. 5 českého Zákoníku práce, že rekodifikace soukromého práva má celou řadu důsledků, a to až takových, že dříve vyloučené konstrukce se stávají dovolenými. Jestliže obecné soudy původně odmítaly odpovědnost zaměstnavatele za újmu způsobenou třetím osobám na jeho pracovištích, pak nyní, po rekodifikaci, je tato odpovědnost dovozována. Pro laika poměrně složitá právní úprava však v aplikační praxi ustálená není a soudy stále hledají její optimální realizaci v situacích obyčejného života. Poškozený se tak přes pro něj výhodnější úpravu může přesto ztratit v realizaci svého práva, když nesprávně odhadne právní postavení odpovědného subjektu.

Klíčová slova: Pracovní právo; odpovědnost zaměstnavatele; bezpečnost a ochrana zdraví při práci; pracovní úraz; Česká republika.

ORCID: https://orcid.org/0000-0003-1060-6682

DOI: https://doi.org/10.31262/1339-5467/2022/10/3/19-33

URL: http://sei.iuridica.truni.sk/archive/2022/03/SEI-2022-03-Studies-Stefko-Martin.pdf

Bibliografická citácia

ŠTEFKO, M. (Skoro) odpovědnost zaměstnavatele za újmu způsobenou třetí osobě pohybující se na jeho pracovišti. Societas et iurisprudentia [online]. 2022, roč. 10, č. 3, s. 19-33 [cit. 2020-01-01]. ISSN 1339-5467. Dostupné na: https://doi.org/10.31262/1339-5467/2022/10/3/19-33.